sFLT-1
| Název | sFLT-1 | Zkratka | sFLT-1 | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Princip stanovení: | Elektrochemiluminiscenční imunoanalýzy „ECLIA“ | ||||||||||||||
| Statim: |
 Ano
|
||||||||||||||
| Vyšetřovaný materiál: | Sérum | ||||||||||||||
| Primární materiál: |
Krev
|
||||||||||||||
| Stabilita: | 48 hodin při 2-8 °C, 6 měsíců při -20 °C | ||||||||||||||
| Jednotka: | pg/ml | ||||||||||||||
| Frekvence stanovení: | denně | ||||||||||||||
| Doba odezvy: | 24 h. | ||||||||||||||
| Interpretace: | Stanovení sFlt-1 se používá v kombinaci se stanovením PlGF k měření poměru sFlt-1/PlGF. Poměr slouží jako pomůcka při diagnostice preeklampsie ve spojení s jinými diagnostickými a klinickými informacemi. Preeklampsie se pravděpodobně objevuje kvůli uvolnění angiogenních faktorů z placenty, které vyvolávají endoteliální dysfunkci. Sérové hladiny PlGF a sFlt-1 jsou u žen s preeklampsií změněné. Hladiny těchto analytů v oběhu mohou navíc rozlišit normální těhotenství od preeklampsie, a to i předtím, než se objeví klinické symptomy. V normálním těhotenství narůstá PlGF během prvních 2 trimestrů a klesá, když se těhotenství blíží ke konci. Hladiny sFlt-1 naopak zůstávají stabilní během počáteční a prostřední fáze těhotenství a narůstají rovnoměrně až do porodu.U žen s preeklampsií bylo zjištěno, že mají hladiny sFlt-1 vyšší a hladiny PlGF nižší než v normálním těhotenství. | ||||||||||||||
| Klinické informace: | Preeklampsie (PE) je vážná komplikace těhotenství vyznačující se hypertenzí a proteinurií po 20. týdnu gravidity. Preeklampsie se vyskytuje u 3-5 % těhotenství a způsobuje značnou těhotenskou a fetální nebo neonatální mortalitu a morbiditu. Klinické projevy se mohou lišit od mírných až po závažné formy. Preeklampsie spojená s trombocytopenií a zvýšením jaterních enzymů představuje HELLP-syndrom (hemolýza, zvýšené jaterní enzymy a nízký počet krevních destiček). Preeklampsie se pravděpodobně objevuje kvůli uvolnění angiogenních faktorů z placenty, které vyvolávají endoteliální dysfunkci. Sérové hladiny PlGF (placentární růstový faktor) a sFlt-1 (solubilní receptor tyrozinkinázového typu 1, rovněž známý jako VEGF receptor-1) jsou u žen s preeklampsií změněné. | ||||||||||||||
| Výkon: | 81741 | ||||||||||||||
| Prováděno v: |
|
||||||||||||||
sFlt-1/PlGF
| Název | sFlt-1/PlGF | Zkratka | FLT/PLGF | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Princip stanovení: | výpočet | ||||||||||||||
| Statim: |
Ano
|
||||||||||||||
| Frekvence stanovení: | denně | ||||||||||||||
| Doba odezvy: | 24 h. | ||||||||||||||
| Interpretace: | Stanovení PlGFse používá v kombinaci se stanovením sFlt-1 k měření poměru sFlt-1/PlGF. Poměr slouží jako pomůcka při diagnostice preeklampsie ve spojení s jinými diagnostickými a klinickými informacemi. Preeklampsie se pravděpodobně objevuje kvůli uvolnění angiogenních faktorů z placenty, které vyvolávají endoteliální dysfunkci. Sérové hladiny PlGF a sFlt-1 jsou u žen s preeklampsií změněné. Hladiny těchto analytů v oběhu mohou navíc rozlišit normální těhotenství od preeklampsie, a to i předtím, než se objeví klinické symptomy. V normálním těhotenství narůstá PlGF během prvních 2 trimestrů a klesá, když se těhotenství blíží ke konci. Hladiny sFlt-1 naopak zůstávají stabilní během počáteční a prostřední fáze těhotenství a narůstají rovnoměrně až do porodu.U žen s preeklampsií bylo zjištěno, že mají hladiny sFlt-1 vyšší a hladiny PlGF nižší než v normálním těhotenství. sFlt‑1/PlGF v cca 20., 28. a 36. gestačním týdnu umožnil klinicky předpovědět riziko nejdůležitějších projevů preeklampsie (ve 36. Gestačním týdnu měl poměr sFlt-1/PlGF ≤ 38 negativní prediktivní hodnotu pro závažnou preeklampsii vyšší než 99 %). Vysoký poměr sFlt 1/PlGF souvisí s kratším trváním těhotenství a vyšším rizikem předčasného porodu. Bylo prokázáno, že používání poměru sFlt‑1/PlGF ovlivňuje klinické rozhodování o přiměřené hospitalizaci u značné části žen s podezřením na preeklampsii. | ||||||||||||||
| Klinické informace: | Preeklampsie (PE) je vážná komplikace těhotenství vyznačující se hypertenzí a proteinurií po 20. týdnu gravidity. Preeklampsie se vyskytuje u 3-5 % těhotenství a způsobuje značnou těhotenskou a fetální nebo neonatální mortalitu a morbiditu. Klinické projevy se mohou lišit od mírných až po závažné formy. Preeklampsie spojená s trombocytopenií a zvýšením jaterních enzymů představuje HELLP-syndrom (hemolýza, zvýšené jaterní enzymy a nízký počet krevních destiček). Preeklampsie se pravděpodobně objevuje kvůli uvolnění angiogenních faktorů z placenty, které vyvolávají endoteliální dysfunkci. Sérové hladiny PlGF (placentární růstový faktor) a sFlt-1 (solubilní receptor tyrozinkinázového typu 1, rovněž známý jako VEGF receptor-1) jsou u žen s preeklampsií změněné. | ||||||||||||||
| Prováděno v: |
|
||||||||||||||
Železo (Fe)
| Název | Železo (Fe) | Zkratka | FE | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Princip stanovení: | absorpční fotometrie | ||||||||||||||
| Statim: |
 Ne
|
||||||||||||||
| Vyšetřovaný materiál: | sérum | ||||||||||||||
| Primární materiál: |
krev
|
||||||||||||||
| Stabilita: | sérum: 6 hodin při 15-25 °C, 3 dny při 2-8 °C, 1 rok při -20 °C | ||||||||||||||
| Jednotka: | µmol/l | ||||||||||||||
| Frekvence stanovení: | denně | ||||||||||||||
| Doba odezvy: | 24 hodin | ||||||||||||||
| Interpretace: | ↓ anémie z nedostatku železa, deficit mědi, chronické ztráty krve, operační výkony, opakované transfúze, infekce, revmatické choroby, karcinom, renální selhání, lymfogranulomatóza ↑ intoxikace železem, léčebně podávané preparáty obsahující železo, hemosideróza v důsledku transfúzí, hemochromatóza, jaterní cirhóza, hepatitida, inefektivní erytropoéza, thalasemie, porfyrie, megaloblastická anémie, erytroleukémie, pancytopenie, hemolytické anémie, chronický alkoholismus, insuficience pankreatu, některé psychiatrické dg. | ||||||||||||||
| Klinické informace: | Železo (Fe) je esenciální, biogenní prvek zajišťující transport kyslíku a účastní se na transportních systémech v dýchacím řetězci. Železo je dále obsaženo v řadě dů ležitých sloučenin (hemoglobin, myoglobin) a v řadě enzymů (cytochrom P450). Samotné železo je velice toxické a může poškodit tkáně přeměnou peroxidu vodíku na volné radikály, které toxicky působí na buněčné membrány,proteiny a DNA. Příjem potravou činí 10-20 mg/den, přičemž sledem reakcí je železo redukováno (Fe2+) v duodenu a následně opět oxidováno v buňkách mukózy (Fe3+) a vázáno na apotransferin, komplex apotransferin-Fe se nazývá transferin (Trf), který obstarává transport železa plazmou k cílovým orgánům prostřednictvím transferinových receptorů (sTfR). Přebytek železa stimuluje syntézu apoferitinu v mukóze, kde se uskladní po navázání železa jako feritin, popř. jako hemosiderin. Poruchy metabolismu železa patří mezi závažné patologické stavy v medicínské praxi. | ||||||||||||||
| Poznámka: | Vzhledem k cirkadiánnímu rytmu odebírejte vždy v ranních hodinách. Nutno zabránit hemolýze. | ||||||||||||||
| Výkon: | 81641 | ||||||||||||||
| Prováděno v: |
|
||||||||||||||
| Referenční meze |
|
||||||||||||||